Dokonalá

Temné oči, útlý pas,

není velká a není malá.

V očích těch tonul zas a zas –

Není velká, je dokonalá.

 

„V záplavě kaštanu jí tone šíje.

Jak vánku hlas zní její smích.

V její pleti se růž s oranží bije.

Pro ni zbavil bych se i práv svých.“

 

To student řek‘

a provaz vzal

a šel směrem, kde strom stál.

 

Temné oči, útlý pas,

není velká a není malá.

V očích těch tonul zas a zas –

Není velká, je dokonalá.

 

„Nejhebčím sametem je její kůže,

hedvábím je tím nejdražším.

Rty své má rudé jak nejrudší růže.

Pro ni vale bych dal právům svým.“

 

To student řek‘,

co provaz vzal

a k stromu se ubíral.

 

Temné oči, útlý pas,

není velká a není malá.

V očích těch tonul zas a zas –

Není velká, je dokonalá.

 

„Ambrozie nebeská se v ní skrývá,

skrývá se v doteku těch rtů,

rtů stále temnějších než to tak bývá.

Pro ni já stále se uvnitř rvu.“

 

To student řek‘,

než provaz vzal

a krk smyčkou obmotal.

 

Temné oči, zbyl jen sen.

Není velká a není malá.

Dech náhle pozbyl student ten.

Není žádná mu dokonalá.